Karel Vejrych

 

( 2. 2. 1873 - 25. 8. 1930)

Tolstojovská rozpolcenost mezi touhou po hudbě a touhou po půdě

vedla k tragickému obratu v jeho životě a zmařila jeho umělecký rozlet. - Zuzana Švabinská

 

Karel, nejstarší ze tří sourozenců Vejrychových, se narodil v Kolíně ve stejném roce, jako Švabinský. Jako malý hoch byl prý „velký rozpusta a divoch“, skákal přes židle a běhal po kanapi. Byl romantik, rád snil, miloval indiánky. Když mu na gymnáziu ve 12 letech hrozilo špatné vysvědčení, rozhodl se s 2 kamarády, že uteče do Ameriky (došli do Mělníka, pro zimu se vrátili). Přestoupil na německé gymnázium, kde se mu dařilo. Byl nejlepším žákem Kirchnerovy hudební školy v Karlíně. Pro nesporné hudební nadání matka prosadila zakoupení klavíru, na který hrával celé dny. Aby neztrácel čas, údajně ho během hraní matka krmila. Po absolvování dvouleté varhanické školy odešel na konzervatoř, kde se stal nejlepším žákem prof. Josefa Jiránka, odchovance B. Smetany. Po vystudování přijal místo učitele hudby u knížete Lobkovice v Koštanech; z nejstaršího syna Ferdinanda vychoval klavírního virtuóza. Karel dále studoval ve Výmaru u prof. Stavenhagena (žáka Ference Liszta) a 2 roky v Paříži. S houslistou Emanuelem Ondříčkem, řečeným Floris, podnikli úspěšné koncertní turné po Evropě. Kritiky vyzdvihovaly Karlovo umělecké pojetí hry, vyspělou techniku a oduševnělý přednes. Po svatbě s Bělou Prokůpkovou v roce 1899 krátce učil na Hudební škole v Litomyšli. Ještě před svatbou Švabinského s Elou v roce 1900 se pustil do stavby nové chaloupky v Kozlově, ve které poté 10 let s rodinou bydlel. Karel přijal profesuru klavírní hry na konzervatoři v ruském Kišiněvě, ve kterém pobýval i s rodinou v letech 1901 – 1911 vždy 8 měsíců v roce; 4 letní měsíce hospodařil v Kozlově, kde zakoupil statek s chaloupkou, poli a lesy od pana Sitaře, řečeného Pecháček. V roce 1911 se vzdal profesury a ve 38 letech se s elánem naplno pustil do hospodaření. Nastěhovali se do usedlosti, kterou upravil. Přísně vychovával dcery Libuši, Elišku (Ičku) a Evu. Z Libuše se později stala vynikající klavíristka. Karel měl přesný denní program; po večerech hrával na klavír. Dokázal číst v chůzi za pluhem při orání nebo když na statku vodil krávu dokola kolem žentouru. Byl spolehlivý, uvážlivý a moudrý. Pracoval ve výkonném výboru agrární strany v Praze. Znal 5 jazyků. Vzal si za úkol zlepšit spojení Kozlova s Českou Třebovou novou silnicí a prosadil, aby vedla mimo vesničku a nenarušila její klid. Podél této silnice zčásti sám vysázel na 800 bříz. Na podzim 1927 spadl při trhání ovoce ze stromu - ukázalo se, že jde o mozkovou mrtvici. Nemohl mluvit, číst ani psát. Umírá v 57 letech (stejně jako o 9 let později bratr Rudolf) a je pochován v rodinném hrobě na kozlovském hřbitůvku.